Sklo v proměnách staletí

V prvopočátcích pivovarské výroby byly hlavním obalem pro pěnivý mok dřevěné sudy, vyráběné většinou přímo v areálu pivovaru bednářskými mistry a jejich pomocníky. K výrobě dřevěněných sudů bylo používáno převážně dřevo dubové a bukové stažené břízovými či jívovými obručemi, které byly později nahrazeny pevnějšími obručemi kovovými. Jelikož trvanlivost tehdejších piv byla velmi krátká a manipulace s velkými sudy obtížná, začalo se uvažovat o menších obalech, které by tyto problémy vyřešily… .

Než však postoupíme přímo k historii pivní lahve, pozastavme se chvíli nad vývojem sklářství, který je s ní úzce spjat.

Ohlédneme-li se zpět do minulosti zjistíme, že první země, kde sklářská výroba dosáhla překvapující úrovně byl starověký Egypt. Písemné zmínky i nálezy archeologů dokládají výrobu skla také ve staré Asýrii, Babylonu, Palestině a u Féničanů. Z těchto zemí se sklářství rozšířilo do římského impéria, kde byly již v době Neronově (45-68 l. po Kristu) skleněné předměty hojně používány, přičemž svoji významnou roli sehrálo i vynalezení sklářské píšťaly na přelomu letopočtu. Stagnace způsobená stěhováním národů a celkově neurovnanými poměry v Evropě v 5.-8. století se projevila i ve sklářství. Teprve konec 18. století znamená pro sklářství začátek nové epochy, přinesl totiž vývoj industrie benátského skla, což podnítilo znatelný pokrok i v jiných evropských sklárnách.

Skleněné nádobí na pivo či víno nicméně pro širší vrstvy obyvatel dlouho zůstávalo – díky vysoké ceně – nedostupným a používalo se především pro přepravu na větší vzdálenosti, nebo pro dodávky na stoly šlechticů, církevních hodnostářů a bohatých měšťanů. První lahve byly kameninové, podobné těm, které byly ještě koncem 19. století používány na minerální vody. Většího významu nabývají skleněné lahve až od konce 17.století, kdy zaznamenáváme např. v Anglii masivní produkci – řádově ve statisících kusech. Již tehdy měly cylindrický tvar a ani materiál, ze kterého byly vyráběny se výrazně nelišil.

Skutečný rozmach výroby pivního skla lze datovat až do období průmyslové revoluce, kdy byl podpořen nebývalým rozvojem chemie. Sklárny zavádějí nové suroviny a stále více kladou důraz na jejich přípravu. Začínají také používat nové měřící metody a celkově zdokonalují výrobní proces. Velká poptávka po obalovém skle měla za následek zavedení nejdříve poloautomatických a posléze plně automatických strojů. Při ruční výrobě byl dělník schopen za tvrdých podmínek vyrobit nanejvýš 50 lahví za hodinu, přičemž Ashleyův stroj (postaven r. 1877) zvládl až 100 ks, O´Neillův zhruba 1500 ks a Owensův (patentován r. 1899) 3500 kusů za stejnou dobu.

Zlomové momenty v historii českého sklářství – výroba lahví

V roce 1871 vznikla ve Vídni „Rakouská Společnost skelných hutí“, která již o rok později zahájila stavbu sklárny na obalové a tabulové (pivní) sklo nedaleko Ústí nad Labem. Do té doby největší sklárna Fr. Siemense v Novém Sedle tak získala obrovského konkurenta.

Následující tabulka uvádí přehled výroby lahví v českých sklárnách v roce 1913:

Akciová společnost pro sklářský průmysl (F.Siemens) – Nové Sedlo 55 milionů ks

Rakouská Společnost skelných hutí – Ústí nad Labem 30 milionů ks

S. Fischmann a synové – Teplice 23 milionů ks

Skelné hutě Max Muhlig – Teplice 23 milionů ks

Lukeš a spol. – Duchcov 18 milionů ks

Sklárna Košťany – Košťany 12 milionů ks

Tabulka dokládá nebývalý rozvoj sklářství na počátku století a to zejména v severních Čechách, kde bylo hned 6 ze 7 českých skláren.

A proč uvádíme právě rok 1913? Tento rok byl pro sklárny zlomový, do té doby se v našich zemích lahve vyráběly výhradně ručním způsobem, a právě v roce 1913 byl do českých zemí dovezen první automatický stroj – revoluce v technologii právě započala.V roce 1920 byly jak v Ústí, tak v Novém Sedle zavedeny dva nové automatické šestiramenné stroje Owens a již v polovině dvacátých let byla veškerá produkce plně automatizována, ručně foukané pivní lahve zakončily svoji pouť historií.

Po sloučení ústeckých skláren Union (dřive Rakouské skelné hutě) a sklárny Maxe Muhliga v Teplicích vznikl největší závod na výrobu lahví v ČR – Muhlig Union. Spojená písmena MU můžete najít jako sklářskou značku na každé druhé lahvi vyrobené po r. 1925.

Pro pivní láhve existoval do roku 1875 jediný známý objem z dolnorakouské sestavy dutých měr a tím byla „holba“, která představuje zhruba 0,7 litru. Rokem 1875, kdy byl od 1. ledna jednoznačně uveden 1 litr jako součást decimální metrické soustavy počala převažovat produkce lahví s obsahem 1,0 či 0,5 litru. Sedmičkové lahve byly vytlačeny až na počátku 20. století, podobně jako některé exempláře s obsahem 0,4 nebo 0,9 litru-typické zejména pro stáčírny.

PhDr. Miroslav Kekrt, CSc.

z archivu Prof. P. Megely (redakčně kráceno)

Sdílejte článek s přáteli
  •  
  •  
  •