Uzávěry a hrdla

Svébytnou kapitolou historie pivní láhve tvoří způsoby uzavírání pivních lahví. Od 1.poloviny 17.století se lahve zahrazovaly korkem a měly tedy i stejná nebo podobná hrdla jako láhve na víno. Korek musel nést jméno firmy, která láhev plnila a celé hrdlo muselo být podle tehdejších předpisů zapečetěno nebo zakapslováno. Korky do lahví se u nás vyráběly např. v Kolíně, Plesné u Chebu, Praze i jinde.

Převrat nastal vynálezem patentního pákového uzávěru vídeňské firmy Fritzner, která se během 80.let 19.století velmi rozšířila. Patent se skládal ze dvou pozinkovaných nebo pocínovaných drátů stočených do oblouku, který svojí potenciální energií přenášenou na očka drátů umožňoval stlačování porcelánového uzávěru s kaučukovým těsněním. Láhev byla takto zcela uzavřena, navíc bylo znemožněno i její samovolné otevření. Upevnění vyžadovalo zvláštní typ hrdla s otvory na stranách, ale díky speciální ocelové pásce bylo možné připevnit patent i na jinak provedená hrdla. Takto uzavíratelnou láhev bylo pak možné používat i vícekrát a ušetřit tak za korky. Některé firmy značily jen porcelánový uzávěr a šetřily tak i za výrobu nápisových lahví (např. Pecka).

V roce 1892 zavedly sklárny v Novém Sedle u Lokte (Neusattel) nový lépe těsnící druh uzávěru s protáhlým tvarem. Novinka se však v pivovarnictví téměř neujala (výjimka pivovar Bráník, pražští křížovníci, stáčírna piva Josef Dollensky-Reichenberg…), ovšem u limonádových a sodovkových lahví se ve velké míře používala až do 50. let 20.století.

Významná změna v uzavírání lahví – vynález Američana Williama Paintera, na sebe nenechala dlouho čekat. Jednalo se o, i dnes nám dobře známý, korunkový uzávěr. Vynalezen byl v r. 1892, ovšem až po skončení patentních práv v r.1909 se rozšířil do celého světa. Painterův systém ještě vylepšil švédský továrník A. J. Jonsson kapslovým uzávěrem ALKA. Na hrdlo se připevnila hliníková čepička s korkem, kterou bylo třeba při otevření pouze lehce odtrhnout a takto umožňovala otevření bez použití otevíráku.

První automatický zátkovací stroj byl u nás uveden do provozu v r.1930 jako část stáčecí linky v pivovaru Velké Březno (Grosspriesen). Od té doby se „korunkování“ rozšířilo téměř do všech větších a významných pivovarů a svůj význam v uzavírání pivních lahví si zachovalo až do dnes.

Hrdlo jako takové se vyrábělo nejdříve ručně, t.j. konec ústí láhve se obtočil ještě dodatečně páskem skloviny a tím došlo ke zpevnění samotného hrdla. Při pozdější strojové výrobě už vše obstaral lahvovací stroj.

Základní rozdělení hrdel :

1. Hrdlo na korek – klasické nejrozšířenější hrdlo s páskem skloviny pod vrškem ústí láhve (téměř všechny pivovarské provozy)

a) typ „porter“ – dvojitá spodní hrana – zesílení hrdla (Pardubice, …)

b) typ „žalud“ – rozšíření spodní hrany (Pacov, Čachrov, ..)

c) typ „bambule“ – zaoblená hrana (Č.Hora, Obora, …)

d) typ „žalud – rovný“ (Louny, Dobřany, …)

2. Patentní uzávěr – klasický, hrdlo typu „žalud“ (téměř všechny piv. provozy)

a) se zesílenou hranou pro zapuštění drátu (Vrchlabí…)

b) s plíškem nebo drátkem pro uchycení patentu

3. Patentní uzávěr – limonádový (Bráník, Křížovníci, Plzeň…)

4. Korunkový uzávěr – ocelová korunka ( téměř všechny pivovarské provozy)

– typ ALKA (V.Březno, Děčín, Č.Kamenice.,..)

5. Zvláštní typy – plastový špuntík obalený korkem (zejména u pochutin, výjimečně u stáčíren)

Doufáme, že do tohoto výčtu nebudeme nuceni v brzké době zařadit i plastové uzávěry PET lahví. To je nakonec i v rukou Vás milců a přátel piva.

PhDr. Miroslav Kekrt, CSc.