Pivotoulky IX. – Rudohoří neboli Krušné hory 2019

Ćas kdy je nejkratší den a nejdelší noc je ideální využít k sepsání vzpomínek na naše další, v pořadí již deváté, pivotoulky….Sic trochu opožděně, ale přec si dovolím velevážené publikum seznámit s naším pivním putováním po Krušných horách, které jsme vykonali v nádherném roce 2019.

Sešli jsme se opět v nejsilnější sestavě, tedy já, Hans, Báča a Kála. Putování jsme zahájili v nedalekém Chomutově, kdysi nádherným podkrušnohorským městem. Zub času a socialistická výstavba však udělala své….Chomutov tak je městem kde se naprosto bezelstně prolínají nádherné parky a krásné náměstí s nevzhledným nádražím, vklíněným silničním průtahem jenž pomyslně město “ přeřízl „, a všude přítomnou socialistickou výstavbou ( vzpomeň chátrající plavecký bazén )

Symbolické zahájení bylo v hospůdce Prvního občanského pivovaru Karásek a Stülpner. Zde výtečná snídaně a ochutnávka místních pivek na posilněnou před zahájením cesty.

Připomeňme jen že Chomutov míval kdysi věhlasný pivovar měšťanský, jenž vařil až do r 1952, od té doby pouze chátral až byl definitivně zbourán v časech nedávných a na jeho místě stojí Kaufland.

Z města jsme se přesunuli rychlodráhou do nedalekého Jirkova, taktéž baštou pivovarnictví – zde opět kdysi stával Měšťanský pivovar jenž měl vyhlášené pivo po celém kraji a vařil až do otevřní provozu v Mostě – 1976. Bohužel jej stihl naprosto stejný osud jako pivovar chomutovský – na jeho místě je dnes Tesco.

Jirkov je smutné město, ikdyž snaha o revitalizaci a investice do infrastruktury se nedá městu upřít.

Vystoupali jsme tedy za město směr Ćervený Hrádek , jenž sběratelé znají jako Rothenhaus – ano i zde stával při zámku pivovárek.Pivovar zásoboval blízké okolí a i přes obrovskou konkurenci v nedalekém jirkovském provozu dokázal vyrobit i 20 000 hl ročně. Po první světové válce však již nedokázal navázat na své předválečné objemy a byl v r 1924 zrušen.

Za zámkem jsme se vydali zámeckou oborou směrem na drmalskou myslivnu, kterou jsme ale neomylně minuli a jelikož jsme byli odkázání pouze na naší intuici a orientaci v prostoru, zabloudili jsme. Naštěstí jsme po úmorném pochodu opuštěnou a děsivou scenérií obory opět sešli na cestišku vedoucí k Boleboři…jaká to úleva když jsme viděli civilizaci :-)

Zcela vyčerpaní jsme u kostela poprosili místního chalupáře o pivko, a kupodivu nám bylo vyhověno, stará hospoda byla totiž zavřená :(

Po sověžení následoval ostrý výšlap do obce Svahová, kde nás již čekal nocleh v hájovně. Vskutku domácí prostředí penzionu s ochotným majitelem po náročném dni přišlo vhod.

Další den jsme putovali náročným stopuáním na Lesnou, zde malé občerstvení v turistickém informačním centru a dále pochod úžasnou zalesněnou krajinou směren na Horu Sv.Kateřiny, které jsme se ale vyhli. Přes Novou Ves v horách jsme podél hraničního pásma došli až do Mníšku, kde jsem se nechal zcela neplánovaně ostříhat v kadeřnictví na čáře, po skvělém obědu v místní restauraci spolu s výlučně německými hosty jsme pokračovali Kostelní cestou do místa dalšího noclehu, do obce Klíny – Rašov. Ubytování jsme měli v bungalovu u penzionu Stará škola, kde jsme se tak krásně opili a unavili, že jsme už neměli ani sílu dojít do nedalekého hotelu Emeran na smluvenou saunu a místní pivko.

A jelikož následující ráno šíleně pršelo, přesunuli jsme se autobusem z rašova k přehradě vodní nádrže Fláje, odkud jsme putovali podél kdysi zbudovaného vodního kanálu na plavení dřeva do obce Ćeský Jiřetín. Zde se zastavil čas, a kdysi zřejmě turisticky velmi navštěvované místo tragicky zapadlo jako další podobná v pohraničí. Překonali jsme hraniční Flájský potok a ocitli si v čínské restauraci v sousedním Deutschgeorgenthalu. Po obídku a pivku jsme se i přes nesutávající déšť pustili do poslední etapy dne s cílem v německém Holzhau.

Zhruba kolem poledne jsme dorazili do Rechenbachu, kde jsme objevovali krásu místního úžasného odkazu historie pivovarnictví – pivovar Rechenbach a jeho muzeum. Před prohlídkou jsme se dostatečně posilnili v místní pivovarské restauraci Schalande..

Nocleh jsme našli v rodinném penzionu v Holzhau, kde to například při večeři vypadalo že jsme u někoho doma na návštěvě v obýváku. Naprsto domácké příjemné prostředí !

Poslední den našeho putování jsme zakončili fantastickým přesunem nádhernou krajinou rozbouřeného Moldavského potoka z Holzhau do Moldavy. V Moldavě bohužel podobně jako v Jiřetíně totální mrtvo. Až u poněkud odlehlého nádraží jsme objevili hospůdku U Hanky, kde jsme si konečně mohli před odjezdem posedět, popít a pojíst.

Mnoho pivovárků jsme cestou nepotkali, tato jsme putovali velmi zvláštní a zároveň kouzelnou krajinou, lehce vykořeněným krajem který snad čeká lepší budoucnost…..

Sdílejte článek s přáteli
  •  
  •  
  •   


Napište první komentář

Přidat komentář

Váš e-mail nebude zobrazen veřejně.


*