V deštivém odpoledni jsem se dostal konečně k ohlédnutí za jubilejním 10. pivním putování, neboli Pivotoulky zakladatelů STARE-LAHVE.CZTentokáte jsme zvolili úžasné, neprobádané a turistou komerčně nezhuntované Českodubsko a Mnichovohradišťsko.
Opět v té nejsilnější možné sestavě : Já, Hans, Báča a Kála. Start byl stanoven netradičně na pátek 3.července. Jako vždy i tentokát jsme využili výhradně vlakovou dopravu. Všichni bez výrazných problémů dorazli v podvečerních hodinách na nádraží v Turnově, odkud jsme vyrazili na náměstí, kde jsme měli možnost za nádherného počasí ochutnat všechny druhy turnovského piva z Měšťanského pivovaru -> a že bylo o co stát ! Pivo bylo lahodné, osvěžující a výtečné chuti.
Následujího dne ráno jsme z ubytovny vyrazili po výborné snídani opět na vlakové nádraží a odjeli směr Sychrov, což byl výchozí bod pro putování.
Jako první jsme využili, po strmém stoupání ze sychrovského nádraží, občerstvení U Čonga v Radimovicích. Následovala pohodová cesta do nedalekých Vlastibořic, kde jsme zvědavě již v 9.30 okukovali místní hospůdku U Zvonice a netrpělivě vyhlíželi její otevření, neb jsme jistojistě chtěli ochutnat vyhlášené Beranovo pivo z nedalekého Trávníčku.
Značně posilněni jsme vyrazili cestou necestou do Soběslavic, kde jsme objevili malé, zato příjemné, venkovní koupaliště ( požární nádrž ). Po osvěžení (a to jsme ještě nevěděli že tyto pivotoulky se budeme koupat ještě minimálně 3x ) jsme vyrazili směr Havlovice, Kojecko a přes neprostupné úvozy jsme dorazili do toužebnně očekávaných Sezemic. Zde ovšem k nemilému překvapení hostinec uzavřen.
Vše jsme si ale neplánovaně vynahradili v Chocnějovicích, v malé hospůdce na konci vsi i s výborným nakládaným hermelínem a utopenci. Následoval nádherný úsek podél Malé Mohelky s drastickým strmým výstupem do cíle tohoto dne – Stražiště. Konkrétně ubytování v penzionu U Koníčka.
Penzion názvem neklamal, uvítala nás majitelka v holínkách na moderním koňáckém statku. Konec dne jsme si užili v nedaleké malé hospůdce na návsi, kde se zastavil čas ve 30.letech ! Dobové vybavení malého lokálu nás v těchto končinách naprosto odrovnalo.
Následující den jsme sestoupili k říčce Zábrdce, podél které jsme klidným údolím došli do Borovice a odtud do Dolní Bukoviny. Příchod do Dolní Bukoviny byl ohromující, šli jsme po úzké pěšině lesnatým a skalnatým terénem a najednou se pod námi rozprostřela fascinující obrovská vodní plocha místního koupaliště, velkého snad jak fotbalové hřiště.
To jsme si nemohli nechat ujít, a jelikož bylo opravdu teplo, naskákali jsme do vody a užívali si relaxu. Zážitek umocnil chlazený Klášter ( dej mu bůh věčnou slávu ) a neodolatelné langoše.
Vůbec se nám odtud nechtělo, ale bohužel nás ještě čekala cesta do Kláštera , kde jsme také poctili svou návštěvou místní malé, ale i tak příjemné koupaliště.
Následovalo posezení v legendární restauraci Skála a někteří jedinci ještě zvládli vystoupat k pivovaru a pořídit zde pár momentek. Podél Zábrdky jsme pak došli do Mn.Hradiště.
Z Mnichova Hradiště jsme se přesunuli vlakem do nedalekého Bakova, kde jsme měli v plánu ještě navštívit minipivovar Garp. Jenomže ! při vystoupení na vlakové zastávce Bakov n.J – město jsme zachytili přeplněnou zahrádku hospůdky na Zastávce a tak jsme neodolali a navštívili ji. Po celém útrpném dni putování turisticky a komerčne nedotčeným a tichým krajem jsme byli šťastni za trochu té koncentrace člověčenství. Sama hospůdka byla rájem místních postaviček, jenž tvořily různorodé panoptikum osobností od opilých potetovaných svobodných matek, přes cikánské důchodce, až po bývalé železničáře s houmlesáckou přítomností a vědátory všeho typu…
Naprosto totálně unaven,i ale spokojeni, jsme dojeli snad předpředposledním vlakem k Hansovi do Pískové Lhoty.
Myslím že i tyto pivotoulky se nám náramně vydařily. Mrkněte na pár fotografií.
