Vážení přátelé,, dlužno dodat, že jsem již delší dobu neinformoval P.T. ctěné obecenstvo o aktivitách našeho spolku přátel pivovarské historie – avšak náprava sjednaná jest …Zde malá reportáž za “ covidovými “ pivotoulkami z roku 2021, kde i v lockdownu nalezlo se místečko na putováním naší krásnou zemí, byť díky omezením chyběly teplé hospůdky s chlazeným pivkem.
Naše tradiční sestava se tentokáte rozrostla o Gapu, jenž přivedl do naší společnosti svěží závan humoru sobě vlastní, a v konzumaci byl jediný kdo držel krok s autorem tohoto článku.
Hans, tedy Johann rytíř von Krausky, se k nám připojil z dodnes nejasného důvodu až druhý den.
Cesta začala v Litoměřicích v sychravém ránu. Cílem dne byla obec Loučky u Verneřic, kde jsme měli na statku zajištěn nocleh. Vystoupili jsme na vlakovém nádraží Kravaře v Čechách, ale narozdíl od ostatních spolucestujících jsme nemířili na oblíbenou romantickou zříceninu hradu Ronov, nýbrž do obce. Zde v malém bufetu nečekaná možnost občerstvení v podobě polévky a pivka . Následovala zajímavá cesta polem nepolem lesem nelesem k Bobřímu potoku, jehož údolí jakoby vypadlo z nějaké Potterovské ságy. Zarosté koryto potoka, zřícené lávky, téměř neprostupný terén plný skalisek a popadaných stromů lákal ku zdolání. Náročné a to velmi, s bagáží, promáčených botech a bez náznaku civilizace v dohlednu.
S úlevou jsme dorazili na farmu, kde nás již čekala milá paní majitelka a něco teplého do žaludku, večerní párty s taktéž ubytovanými lesníky ze Slovenska jen podtrhla úžasnou atmosféru celého dne.
Gapa si sice zatelefonoval z porcelánové telefonní budky, ale jinak se vše velmi vyvedlo a i jinak jindy velmi střídmý Kála našel zalíbení ve spišské slivovičce a skotačil u ohně až téměř do ranních hodin.
Ráno bylo kruté, ovšem tuto skutečnost hravě předčila výtečná vajíčka na cibulce a ranní káva. Vyrazili jsme na další kus cesty, tentokráte celý den náročného pochodu. Navštívili jsme zapomenuté městečko Verneřice, kde svou pivovarskou historii psal měšťanský pivovar, později převeden do vlastnictvbí bratří Renftelů. Po reliéfních zbytcích zrušené trati Verneřice – Lovečkovice, navazující na dnes pomalu ale jistě obnovující se trať Malé Březno – Lovečkovice – Úštěk jsme kráčeli k rozhledně Náčkovice, a odtud příjemnou cestou až na Bukovou horu. Zde bohužel bez šance na občerstvení :(
A tak po krátkém rozjímání na nádherných vyhlídkových skalních útesech s rozhledem do labského údolí jsme se rozhodli o sestup do Malého Března. Cestou jsme minuli několik již od války opuštěných a zrušených obcí, kde se ještě i dnes po 80.letech mrazivě tyčí zbytky vesnických stavení. Duch tohoto místa jistě na leckoho notně zapůsobí, převážně zaniklá obec Vitín.
Po náročném a dlouhém sestupu jsme s úlevou u vlakové zastávky shledali malé občerstvení určené pro cyklisty drandící po vyhlášené cyklotrase Ústí – Děčín
Po posilnění několika hermelíny, utopenci a překvapivě cvikovským pivem jsme s úlevou nasedli na vlak jenž nás opět dovezl do Litoměřic, kde v domácím azylu pivotoulky zakončeny byly.
Byť se díky covidovým restrikcím nebylo možno leckde uvelebit, i tak jsme zažili krásné 2 dny .
Tak zase příště !
